28.7. Igogwe (Miška)

Už včera mě holky seznámily se vším, jak to tady tento rok v sirotčinci chodí. Ráno jsme šly na osmou do sirotčince, děti se probouzely a pomalu se začínalo koupat a krémovat, oblékat a krmit. Člověk, když se zadíval na čokoládová miminka v mýdlové pěně, měl pocit, že ještě nic roztomilejšího neviděl.

Při procházení sirotčincem jsem byla v jednu chvíli zklamaná, mnoho miminek které jsme si tady s Gabčou a Zuzkou oblíbily, tu není. Jsou buď zpět u svých příbuzných nebo v adopci a nebo si na ně ošetřovatelky snad ani nepamatují. Také jsem si malovala růžové představy o tom, jak se personál a chod sirotčince od milnula polepšil v některých aspektech, kterým se loni převážně věnovala Marie, Gabka F. a Lukáš, ale bohužel nebyly patrné velké změny. Děti chodily bosé po betoně za velmi chladného počasí, jednotlivé boty se samozřejmě z pravidla jen po jednom kuse, povalovaly po okolí. Pitný režim je zde „dodržován“ jako loni 150 ml mléka denně. Za to strava se nám zdála pestřejší, starší děti 1,5 – 2 roky dostávají nejen kaší, ale i rýži a fazole a mladší děti mívají častěji banánové kašičky jako přesnidávku.

Obr.: Výborný jedlík Pascal ...sní vždycky všechno a stále se tváří spokojeně

Dalším pozitivem bylo, že většina dětí měla ostříhané nechtíky.

Před obědem i odpoledne jsme si s dětmi hráli venku, byl krásný slunečný den. A to po docela dlouhé době, jindy – i na místní obyvytelé to působí nezvykle – pršelo a okolí bylo zahaleno v mracích. Je tu velmi chladno (ještě chladněji nám bylo, když jsme dozvěděli, že v ČR jsou nyní třicítky:-)).

Odpoledne jsem snažila vyspravit dětem moskytiery, mají v každé tisíc děr jak vrata:), takže úkol nad lidské síly. Chtěli jsme dětem vyzkoušet botičky, co jsme dovezli (i ty, co loni nakoupila Gabka, Marie a Lukáš), ale bohužel ztratili klíč, od místnosti, kde je uložili:), takže snad zítra. Kromě botiček jsme dovezli i nějaké oblečky a plenky....za všechny tyto věci byli moc vděční. Pokud se nám podaří příště vyslat zde zase nějaké dobrovolníky, tak je určitě vybavíme zase těmito věcmi. ….Děkujeme Katce, že nám tyto věcičky přibalila:).

Obr.: předání oblečení, botiček, plenek a zdravotnického materiálu řediteli nemocnice

V Igogwe jsme jenom naskok, náš hlavní úkol je v Mahangu, nicméně pokaždé, co jsem tady naprosto mi to přilne k srdci. I když jsme zmínili spoustu problému, které v sirotčinci mají, přesto se tu děti namají špatně. Mohly by se mít líp, ale asi ne v průměrné vrstvě tanzanskeho obyvatelstva.

Obr.: Ošetřovatelka si s dětmi vychutnává po dlouhé době slunečný den

 

Obr.: Michal a Samuel. Samuel přebral roli po Felixovi...je nejstarší dítě sirotčince, pomáhá ochotně ošetřovatelkám, ale také je dost zlobí :-).

Po večeři nás čekal ještě jeden úkol: připravit sunarové kusovky Hipp pro chudé, jež se chodí ošetřovat do místní nemocnice. Kaše budou dávány rodinám s podvýživenými dětmi, a to samozřejmě zdarma. Udělali jsme balíčky po třech kusech a opatřili je kartičkou se svahilským návodem k přípravě: Mwaga unga kwenye kikombe kutoka kwenye mfuko, ongeza mají ya moto, koroga vizuri na kijiko (přeložil sám pan ředitel nemocnice Mr. Kalindu).

Obr.:HIPP

27.7. Návštěva sirotků a cesta do Igogwe (Tomáš)

Dopoledne jsme jeli do výukového centra, kde se Eliesa K. a Emanuel P. vyučují řemeslům, první bude elektrikář a druhý truhlář. Oba kluci se snaží, jsou velmi vděční za pomoc. Natočili jsme s nimi krátký rozhovor, který po návratu zveřejníme v jejich profilu na bezmamy.cz a předali dopis s drobnými dárečky a knížkou.

Další cesta směřovala na střední školu, kde se učí Gwakisa. Když jsme dojeli, vyřítili se na nás odevšak studenti a snažili se komunikovat anglicky. Gwakisa je sice rád, že může do školy chodit, ale raději by změnil školu za lepší. Stěžoval si, že je ve škole méně předmětů, protože mají málo učitelů. Jde však o problém většiny státních škol.

Obr.: Gwakisa chodí na statní střední školu v Mbeya. Je to snaživý kluk, stejně jako jeho spolužák Salum

Chris nás potom vysadil na zastávku dala dala a my vyrazili do Igogwe za ostatními. Přijeli jsme akorát včas, zrovna na oběd. Miška se pak připojila k holkám do práce v kojeňáku. Na mě jde nějaká rýma, jdu si dát slivovici.

Obr.: Miška a Lenatus

26.7. Navsteva sirotku (Tomas)

Hlavnim ukolem byla dnes navsteva sirotku v Mbeya a okoli. Situace letos je komplikovanejsi nez loni,protoze tentokrat uz skoncily prazdniny a deti se rozjely do internatu a chodi do skoly. Bohuzel ne vsechny se podari navstivit. Dopoledne jsme proto resili dalsi nutne formality a odpoledne jsme vyrazili. Nejprve jsme navstivili Neemu S. v internatni skole Igawilo. Neeme bylo zaplaceno v poradku skolne a potrebuje nove boty. Ma take nejake zdravotni problemy s ocima, chodi na pozorovani k lekari a mozna bude potrebovat bryle. Bud se Neema hrozne stydi nebo boji,ale vytahnout z ni anglicke sluvko je ukol pro zlatokopy. Kazdopadne ve skole je Neema vyborna.

 Jeli jsme navstivit take Elieza, ale toho jsme bohuzel nezastihli na internatu, pokusime se o to zitra dopoledne ve skole. Uspeli jsme ale s navstivenim Saluma S.,ktery zije u pribuznych. Saluma jsme prijali do adopce teprve letos pri navsteve Ondry v zime, takze osobne jsme ho videl poprve. Pusobi na me velmi prijemnym dojmem, a na to, ze prave zacal studovat stredni skolu, komunikuje solidne anglicky. 

25.7.2012 Tomas, Misa a Chris v Mbeya (Tomas)

Po spolecne snidani jsme se opet rozdelili na dve skupiny, ja a Miska budeme jezdit navstevovat sirotky a resit dalsi organizacni zalezitosti s Chrisem. Druha skupina pod vedenim Michala, pojede predate leky doktoru Magogovi, kolem ktereho se vytvorila skupina starych lidi,kteri potrebuji pomoc a predaji jim leky. Pote se vydaji do Igogwe,predaji leky rediteli a budou pomahat v sirotcinci.

Ja a Miska jsme se rano vydali hledat knihy pro deti, ale moc uspechu jsme nemeli, pokud pohadkovou knihu nevydame sami,asi zadna nebude J Nakonec se podarily koupit knihy alespon pro starsi.

Pote jsme se vydali na kratkou navstevu matky predstavene, pozdravili jsme ji a domluvili se, ze se setkame nekdy zacatkem srpna,abychom spolecne prodiskutovali spolecny postup pri sprave centra v Mahangu. 

Chris mel odpoledne schuzku v Mahangu s predstaviteli vesnice a okresu, pridali jsme se k nemu a navstivili alespon na chvili Mahango. Na miste jsme nasli pracujici delniky na stavbe kuchyne,prave zvedali krovy. Kratce jsme pozdravili sestry,deti a vyrazili jsme zpet.

Vecer jsme s Chrisem resili spoustu organizacnich veci, takze cesta do postele byla jeste hodne dlouha.

22.-24.7. Z Daru az do Mbeya (Misa)

Ja a Tom jsme prileteli do Daru casne v nedeli rano. Z Ceske republiky jsme vyjeli drive nez ostatni - nasim ukolem bylo nakoupit obrazy. Diky Dana, ktery zije v Tanzanii uz nekolik let, se nam to perfektne podarilo. Krome pracneho nakupovani,jsme diky nasim hostitelum objevili nektera nova zakouti Dar es Salaamu – velmi krasnou Etiopskou restauraci a pohodove misto indickeho fast foodu,a take jsme se setkali si zajimavymi lidmi. Obzvlaste nas oslovilo setkani s malirem Kilakou, ktery maluje obrazy v Tinga Tinga stylu, ilustruje a pise pohadky pro deti  temer po celem svete, za to v Tanzanii jeste nevydali zadnou jeho knihu.:)

V utery rano dorazili ostatni: Gabca, Michal, Zuzka a Jana.Setkali jsme se na autobusovem nadrazi Ubungo a odtud  zacalo nase spolecne africke dobrodruzstvi stylove zahajeno 13 hodinovou cestou v autobuse.

Po prijezdu jsme se setkali s Chrisem, nasi prodlouzenou rukou v Tanzanii. Vyzvedl nas u autobusu  - nedokazu si predstavit jak bychom bez nej odnesli tech 350 kg sunaru, leku, hracek, plenek, obleceni a osobnich veci az k nasemu ubytovani J.

Před odjezdem

Opět nastává čas vydat se na místo působení organizace Bez Mámy. Z této "pracovní cesty" se Vám budu snažit psát postřehy, zážitky i fakta, tak aby jste si mohli udělat bližší představu o tom jak se vyvíjejí projekty Bez mámy.

sirotčinec v Mahangu

Letos toho budeme muset stihnout udělat strašně moc a máme obavy, aby jsme to vše stihli. Vynasnažíme se navštívit všechny námi a díky Vám podporované sirotky, kteří jsou rozeseti po celém regionu Mbeya, taktéž navštívíme partnerské školy v projektu škola škole, na pět dní se zastavíme v nemocnici a sirotčinec v Igogwe, v Mahangu se bude slavnostně otevírat velký sirotčinec a při této příležitosti by měl přijet i otec biskup, budeme kontrolovat co se za rok postavilo, vymyslelo, nebo i pokazilo a dále plánovat a koordinovat další aktivity a včetně stavby servisní budovy a spoustu dalších vyřizování.
Letos nás pojede 6 lidí. Vyrážíme 21.7 a 23.7.

Míša a Tomáš Gongolovi - srdce organizace Bez Mámy. Vyrážejí již 21.7. aby v Dar es Salaam vyřešili záležitosti v nákupu obrazů Tinga Tinga pro náš bezmámovský eshop www.darekzafriky.cz. Osobně navštíví většinu sponzorovaných sirotků. Do Tanzánie do Mahanga jedou již potřetí.

Michal Soták - to jsem já co Vám budu psát. Budu mít na starost navštívit školy v projekty škola škole. Sirotčinec v Igogwe a další věci. Pojedeme až později tj. 23.7. společně s mým děvčetem Gabčou, Zuzkou a Janou. Následně se s Míšou a Tomem potkáme v Daru a společně pojedeme do Mbeya a pak do Mahanga.

Gabča Gongolová - zdravotní sestra, která nyní pracuje v jeslích. Takže se bude starat o všechny malinké i větší děti.  Bude pracovat  v naší školce v Mahangu společně se Zuzkou a samozřejmě bude nápomocna v dispenzáři zdravotní a řeholní sestře Honestě.Gabča jede do Tanzánie již podruhé.

Zuzka Klusová - kamarádka nás všech. Nyní ještě studuje na zdravotní sestru obor komunitní péče v porodní asisitenci, ale podle mně už dávno všechno ví. Takže podobně jako Gabča bude vylepšovat hodiny vyučovaní ve školce a spolupracovat v dispenzáři, tak jako minulý rok. Stejně jako Gabča, tak i Zuzka jede to Tanzánie podruhé.





Jana Wojnarová - má spolužačka ze střední školy. Letos jediný externí dobrovolník. Dnes učitelka matematiky na základní škole. Bude se snažit navázat na práci z minulého roku, kterou odvedl Martin Hanák na základních školách v okolí Mahanga. Já se ji budu snažit pomáhat.

Chris Zacharia - zaměstnanec - manažer projektů Bez Mámy a její sesterské tanzanské organizace Withoutmother, který z této pozice s námi stráví většinu pobytu. S radostí budeme využívat jeho terenní auto, ale i jeho byt v Mbeya k přespání jelikož se sám nabídnul.





Ještě zdravím Dušana, který měl jet s námi, ale vzhledem k pracovním záležitostem nakonec cestu musel zrušit. Pro Vaší představu Turecké aerolinky z ceny letenky 18 000 Kč vrátí Dušanovi pouze 1500 Kč.
Další příspěvek napíši až z Afriky. Nejenom já se těším, že Vás tenhle blog bude zajímat a bavit. Předem děkujeme za Vaší  podporu.
Zdraví Michal a kolektiv Bez Mámy