28.7. Igogwe (Miška)

Už včera mě holky seznámily se vším, jak to tady tento rok v sirotčinci chodí. Ráno jsme šly na osmou do sirotčince, děti se probouzely a pomalu se začínalo koupat a krémovat, oblékat a krmit. Člověk, když se zadíval na čokoládová miminka v mýdlové pěně, měl pocit, že ještě nic roztomilejšího neviděl.

Při procházení sirotčincem jsem byla v jednu chvíli zklamaná, mnoho miminek které jsme si tady s Gabčou a Zuzkou oblíbily, tu není. Jsou buď zpět u svých příbuzných nebo v adopci a nebo si na ně ošetřovatelky snad ani nepamatují. Také jsem si malovala růžové představy o tom, jak se personál a chod sirotčince od milnula polepšil v některých aspektech, kterým se loni převážně věnovala Marie, Gabka F. a Lukáš, ale bohužel nebyly patrné velké změny. Děti chodily bosé po betoně za velmi chladného počasí, jednotlivé boty se samozřejmě z pravidla jen po jednom kuse, povalovaly po okolí. Pitný režim je zde „dodržován“ jako loni 150 ml mléka denně. Za to strava se nám zdála pestřejší, starší děti 1,5 – 2 roky dostávají nejen kaší, ale i rýži a fazole a mladší děti mívají častěji banánové kašičky jako přesnidávku.

Obr.: Výborný jedlík Pascal ...sní vždycky všechno a stále se tváří spokojeně

Dalším pozitivem bylo, že většina dětí měla ostříhané nechtíky.

Před obědem i odpoledne jsme si s dětmi hráli venku, byl krásný slunečný den. A to po docela dlouhé době, jindy – i na místní obyvytelé to působí nezvykle – pršelo a okolí bylo zahaleno v mracích. Je tu velmi chladno (ještě chladněji nám bylo, když jsme dozvěděli, že v ČR jsou nyní třicítky:-)).

Odpoledne jsem snažila vyspravit dětem moskytiery, mají v každé tisíc děr jak vrata:), takže úkol nad lidské síly. Chtěli jsme dětem vyzkoušet botičky, co jsme dovezli (i ty, co loni nakoupila Gabka, Marie a Lukáš), ale bohužel ztratili klíč, od místnosti, kde je uložili:), takže snad zítra. Kromě botiček jsme dovezli i nějaké oblečky a plenky....za všechny tyto věci byli moc vděční. Pokud se nám podaří příště vyslat zde zase nějaké dobrovolníky, tak je určitě vybavíme zase těmito věcmi. ….Děkujeme Katce, že nám tyto věcičky přibalila:).

Obr.: předání oblečení, botiček, plenek a zdravotnického materiálu řediteli nemocnice

V Igogwe jsme jenom naskok, náš hlavní úkol je v Mahangu, nicméně pokaždé, co jsem tady naprosto mi to přilne k srdci. I když jsme zmínili spoustu problému, které v sirotčinci mají, přesto se tu děti namají špatně. Mohly by se mít líp, ale asi ne v průměrné vrstvě tanzanskeho obyvatelstva.

Obr.: Ošetřovatelka si s dětmi vychutnává po dlouhé době slunečný den

 

Obr.: Michal a Samuel. Samuel přebral roli po Felixovi...je nejstarší dítě sirotčince, pomáhá ochotně ošetřovatelkám, ale také je dost zlobí :-).

Po večeři nás čekal ještě jeden úkol: připravit sunarové kusovky Hipp pro chudé, jež se chodí ošetřovat do místní nemocnice. Kaše budou dávány rodinám s podvýživenými dětmi, a to samozřejmě zdarma. Udělali jsme balíčky po třech kusech a opatřili je kartičkou se svahilským návodem k přípravě: Mwaga unga kwenye kikombe kutoka kwenye mfuko, ongeza mají ya moto, koroga vizuri na kijiko (přeložil sám pan ředitel nemocnice Mr. Kalindu).

Obr.:HIPP