Už včera mě holky seznámily se
vším, jak to tady tento rok v sirotčinci chodí. Ráno jsme šly
na osmou do sirotčince, děti se probouzely a pomalu se začínalo
koupat a krémovat, oblékat a krmit. Člověk, když se zadíval na
čokoládová miminka v mýdlové pěně, měl pocit, že ještě nic
roztomilejšího neviděl.
Při procházení sirotčincem jsem
byla v jednu chvíli zklamaná, mnoho miminek které jsme si tady s
Gabčou a Zuzkou oblíbily, tu není. Jsou buď zpět u svých
příbuzných nebo v adopci a nebo si na ně ošetřovatelky snad ani
nepamatují. Také jsem si malovala růžové představy o tom, jak
se personál a chod sirotčince od milnula polepšil v některých
aspektech, kterým se loni převážně věnovala Marie, Gabka F. a
Lukáš, ale bohužel nebyly patrné velké změny. Děti chodily
bosé po betoně za velmi chladného počasí, jednotlivé boty se
samozřejmě z pravidla jen po jednom kuse, povalovaly po okolí.
Pitný režim je zde „dodržován“ jako loni 150 ml mléka
denně. Za to strava se nám zdála pestřejší, starší děti 1,5
– 2 roky dostávají nejen kaší, ale i rýži a fazole a mladší
děti mívají častěji banánové kašičky jako přesnidávku.
Obr.: Výborný jedlík Pascal ...sní
vždycky všechno a stále se tváří spokojeně
Dalším pozitivem bylo, že většina
dětí měla ostříhané nechtíky.
Před obědem i odpoledne jsme si s
dětmi hráli venku, byl krásný slunečný den. A to po docela
dlouhé době, jindy – i na místní obyvytelé to působí
nezvykle – pršelo a okolí bylo zahaleno v mracích. Je tu velmi
chladno (ještě chladněji nám bylo, když jsme dozvěděli, že v
ČR jsou nyní třicítky:-)).
Odpoledne jsem snažila vyspravit dětem
moskytiery, mají v každé tisíc děr jak vrata:), takže úkol nad
lidské síly. Chtěli jsme dětem vyzkoušet botičky, co jsme
dovezli (i ty, co loni nakoupila Gabka, Marie a Lukáš), ale bohužel
ztratili klíč, od místnosti, kde je uložili:), takže snad zítra.
Kromě botiček jsme dovezli i nějaké oblečky a plenky....za
všechny tyto věci byli moc vděční. Pokud se nám podaří příště
vyslat zde zase nějaké dobrovolníky, tak je určitě vybavíme
zase těmito věcmi. ….Děkujeme Katce, že nám tyto věcičky
přibalila:).
Obr.: předání oblečení, botiček,
plenek a zdravotnického materiálu řediteli nemocnice
V Igogwe jsme jenom naskok, náš
hlavní úkol je v Mahangu, nicméně pokaždé, co jsem tady
naprosto mi to přilne k srdci. I když jsme zmínili spoustu
problému, které v sirotčinci mají, přesto se tu děti namají
špatně. Mohly by se mít líp, ale asi ne v průměrné vrstvě
tanzanskeho obyvatelstva.
Obr.: Ošetřovatelka si s dětmi
vychutnává po dlouhé době slunečný den
Obr.: Michal a Samuel. Samuel přebral
roli po Felixovi...je nejstarší dítě sirotčince, pomáhá
ochotně ošetřovatelkám, ale také je dost zlobí :-).
Po večeři nás čekal ještě jeden
úkol: připravit sunarové kusovky Hipp pro chudé, jež se chodí
ošetřovat do místní nemocnice. Kaše budou dávány rodinám s
podvýživenými dětmi, a to samozřejmě zdarma. Udělali jsme
balíčky po třech kusech a opatřili je kartičkou se svahilským
návodem k přípravě: Mwaga unga kwenye kikombe kutoka kwenye
mfuko, ongeza mají ya moto, koroga vizuri na kijiko (přeložil
sám pan ředitel nemocnice Mr. Kalindu).
Obr.:HIPP
Žádné komentáře:
Okomentovat