Neděle (Zuzka,
Gabča, Jana)
Ráno jsme se
vzbudili jako obvykle a zvony kostela už nás svolávaly na mši.Africké mše stojí
fakt za to, jejich zpěvy i s tanci jsou velkolepé a dojemné. Zato kněz se řídil
při kázání heslem: udělej to kratší, budou tě mít radši. Blížilo se poledne a
my vyrazily za našima pipinkama. Boty se záhadným způsobem našly, tak jsme je
dětem hned vyzkoušely. Zpočátku jim botky pěkně podkluzovaly na betonu, ale
poměrně rychle si na ně zvykly. Byly jsme také překvapené, když jedna z
ošetřovatelek v jednu chvíli blbla s děckama více než my :-). Pipinky dneska
byly roztomilejší než kdy jindy, protože byla neděle a měly krásné šatičky.
Konečně jsme rozpoznaly, kdo je kluk a kdo holka. Jen nám přišlo divné, kde je
nejstarší dítě Samuel.Ošetřovatelky nám vysvětlovaly, že se šel podívat do
jiného sirotčince.
Kluci se vydali
do Kisy, takže nám nezbylo nic jiného, než sníst oběd pro šest osob ve čtyřech.
Bylo to náročné, ale jelikož byly chipsy, tak jsme se překonaly a daný úkol
jsme zvládly.
Odpoledne jsme
strávily opět s pipinkama.
 |
| obvykly pohled na deti v sirotcinci v Igogwe |
Vytáhly jsme bublifuk, vozili je v kočárku, věnovaly
jsme se jim, jak jen to šlo. Překvapení dne bylo v okamžiku, kdy se malý
pidimužík ve fráčku s vestičkou, zpod kterého mu čouhalo roztomilé bodýčko,
objevil v branách sirotčince. nebyl to nikdo jiný než Samuel. Moc mu to
slušelo.
Před večeří
jsme se šly projít po Igogwe. Je tady moc hezky, spousta zeleně, hlavně
babánovníků.
Jelikož byla
neděle-první týden za námi, šli jsme brzy spát, abychom měli dost sil na další
týdny.
Žádné komentáře:
Okomentovat