Dnešní den se konalo v Nyale kněžské svěcení. Já a Gabča jsme se rozhodly jet na tuto slavnost se sestrou Epifanií, protože se nám už minulý rok líbila. Vyjely jsme po osmé hodině, nejprve na piky piky a pak daladala. Sotva jsme se tam objevily, pokřikovaly na nás děti: wazungu a dávaly nám ruce na hlavu jako výraz jejich úcty. Trochu jsme tam jako jediné bělošky razily, ale líbilo se nám to. Byly jsme pozvány na vydatnou snídani přede mší, jelikož svěcení trvá velice dlouho afrického času. Jako hlavní chod se podávala polévka, která vypadala jako vnitřnosti kdejakého dobytka. Abychom předešly této pochoutce, rychle jsme šáhly po afrických koblížkách a jedly jsme je hooodně pomalu. Byl to nevšední zážitek, byly jsme obklopeny jeptiškami a knězi, kteří byli africké pleti, až na pár výjimek. Seznámily jsme se s knězi z Nizozemska, Německa a Itálie. Vyměnily jsme si i kontakty s knězem z Konga. Po snídani začala mše. Byl zde přítomen i biskup Evaristo Chengula, se kterým jsme si později i podaly ruku.
Zdejší schola stála fakt za to.
Spojení tance a zpěvu vytvářely příjemnou atmosféru svěcení. Seděly jsme v sektoru jeptišek a proto stále nevíme, jestli to není znamení do budoucna :-). U litanie všech svatých, kdy se novokněz modlil vleže na zemi, ostatní lidé poklekli. Musíme podotknout, že na zem plnou kamení. Po chvíli jsme se začaly modlit aby už byl konec, jelikož nám postupně odumíraly nohy. Po slavnosti nám sestra Epifanie sdělila, že z nás budou jistě dobré řeholnice. Kromě toho jsme sklidily i pochvalu od biskupa :-). Po mši se přímo v kostele podávalo jídlo, které bylo velmi pestré: kuřecí noha, maso na špejli (nevíme naštěstí z čeho), rýže se zdobením, chips, pomeranč, banány, které po opečení chutnají jako brambory, chapati, zeleninový salát, hrášek na jiný způsob, špagetky. Oproti loňsku jsme si daly vše a zapily to každá jedním safari (pivko). Po jídle lidé začali tančit a zpívat před oltářem. Líbilo se nám, jak jsou bezprostřední. Stálo to opravdu za to. Čas letěl jako voda, a proto jsme se vydaly na cestu zpět domů do Mahanga.
A co jsme my ostatní v tento den podnikali?
Určitě by stalo za zmínku jaké patálie si Tom užil při placení písku, jak jsme znova nosili cihly a přebírali léky....ale myslím, že nejkrásnější z tohoto dne bylo, když jsme věnovali klukům draky, které poslal Jakub a Míša z ČR. Svahilský název je Tiara. Jacobo a Jemes se dělili o jednoho a Abu a Ayubu o druhého. Pak jsme ještě měli malé dráčky od Jany, které si mezi sebou pujčovaly děti z vesnice. Bylo to hezké, že se děti ze sirotčince podělili o zábavu, kterou si s námi užívají. Bylo to ke spokojenosti všech, málem se k nám připojil jeden děd z vesnice, který chtěl pouštět vzduchem jakýsi pytel od cementu.
Žádné komentáře:
Okomentovat