Úterý: (Jana,
Zuzka, Gabča)
Úterní ráno
bylo kruté, neboť jsme vstávali dřív než obvykle. Důvodem byl výlet k jezeru a
následné přemístění do Mbeyi. Náš africký společník Chris na nás čekal před
nemocnicí. Naložili jsme svoje bágly a vyrazili. Asi po 15 minutách cesty Miška
podotkla s hrůzou v očích: "Tome, musíme se vrátit, já jsem zapomněla
peníze pod matrací" :-). Takže jsme spatřili nemocnici Igogwe dřív, než
jsme si mysleli.
Dále cesta
probíhala v pohodě. Jen Tom si dělal z Chrise legraci, že se musíme vrátit
zpět, neboť si tam zapomněl svou oblíbenou ponožku. I přes veškerou snahu nás
všech se nám jezero nepodařilo najít, a proto jsme museli požádat o pomoc
místní obyvatele. Dva z nich sedli na piky piky (motorka) a ukazovali nám
cestu. S menšíma i většíma obtížema jsme zdárně dojeli na
"parkoviště", odkud jsme pralesem putovali k jezeru. Prales byl
úžasný.
 |
| bambusy jako u nas smrky |
Rostly tam všude okolo obrovské banánovníky. Vedle těch krásných listů
jsme si připadali jako pidilidi.
Zhoupli jsme se i na liáně. Poslední úseky
cesty byly fyzicky i psychicky velmi náročné. Museli jsme zdolávat úseky cesty
po kořenech stromů jako na horolezecké stěně. Docela hodně jsme se u toho
zapotili. Největším pobavením byl jeden z majitelů piki piki, který nás k
jezeru doprovázel i pěšky, a celou cestu absolvoval v gumácích a s rukavicema.
Odměnou za tak
náročnou túru pro nás byl nádherný
pohled na kráterové jezero.
Černoch v gumácích měl nespočet telefonátů a byl
očividně rád, když jsme se konečně vydali na cestu zpět k autu. I když se
snažil mluvit svým nářečím, Chris mu moc dobře rozuměl a my jsme se velmi
smáli, když nám přeložil, že: "Ten černý tady pořád nemůže vytřískat z
těch bílých větší prachy." Vše nakonec dopadlo dobře a my výlet zakončili
siestou na "parkovišti".
Pak jsme se
přesunuli do Mbey, kde jsme se večer setkali s Mamamkuu. Jdeme spát, zítra nás
čeká přesun do Mahanga. Odtamtud budeme mit zhorseny pristup na internet, takze Vas prosime o trpelivost.
Žádné komentáře:
Okomentovat