Tentokráte z pohodlné židle u počítače doma v České republice si dovolím závěrem alespoň krátké shrnutí uplynulé mise v Tanzánii. Pět týdnů uplynulo jako voda, ale odjížděli jsme se spokojeným pocitem dobře odvedené práce. Jsem rád, že mohu všem našim podporovatelům, sponzorům, příznivcům a přátelům říci, že projekt Centra pro sirotky v Mahangu úspěšně pokračuje. I během našeho pobytu byl znatelný posun na právě probíhajících pracích v rozestavěné budově Jídelny/Kuchyně/Skladu. Když jsme přijeli, kladly se krovy, když jsme odjížděli, byla hotová střecha a namontovaná okna. Shodli jsme se na tom, že další sbírka prostředků bude soustředěna na účel výstavby vodovodního potrubí a rezervoáru na pitnou vodu, jejíž přísun musíme pro sirotčinec co nejdříve zajistit. Bez něj není možné pokračovat dále a začít velký sirotčinec trvale obydlovat. Naše úsilí v následujících měsících bude tedy směřovat tímto směrem. Zároveň však je potřeba začít vypalovat cihly na ubytovnu pro dívky tak, aby po dokončení všech prací na vodě, bylo možno plynule přejít na stavbu této druhé ubytovny. Před odjezdem jsme tedy zadali u místních obyvatel zakázku na výrobu cca 20 000 cihel potřebných na další stavbu. Průběžně budeme uvolňovat finanční prostředky i na ně.
Velice příjemným povzbuzením letošního pobytu byli dva lidé, které si odvážíme v srdci domů - Chris a sestra Epifanie. Chris se stal našim zaměstnancem a usilovně pracuje nejen při řízení všeho nezbytného pro výstavbu, ale zároveň podává žádosti o finanční prostředky z různých grantů. Podařila se mu získat první částka z americké ambasády a druhou má přislíbenou. Ale necenili jsme si jej pouze pro jeho zapálení pro projekt, ale zejména proto, že jsme si rozuměli lidsky a zažili společně krásné chvíle. A sestra Epifanie v zimě přišla do misijní stanice v Mahangu jako "matka domu", aby se zde starala o sirotky. O sirotcích hovoří jako o "svých dětech" a její zkušenosti a přístup jsou neocenitelnou pomocí v dalším rozvoji celého centra.
S matkou představenou jsme tentokráte pobyli pouze krátce (já s Miškou a Chrisem trochu déle na cestě do Galuly), protože je velice vytížená správou řádu a zároveň úkoly diecéze, které na ni přesouvá nemocný biskup. Podařilo se ovšem vyřešit celou řadu otázek a na závěr podepsat komplexní smlouvu o partnerské spolupráci při budování a správě Centra pro sirotky v Mahangu s jasným rozdělením úkolů, kompetencí apod.
Děkujeme všem, kteří nás provázeli svými myšlenkami a modlitbami a nezbývá, než se těšit na rok příští.
Na viděnou
Tomáš
Žádné komentáře:
Okomentovat