Dnešní den jsme opět začali snídaní. Hned po ní jsme se s holkama vrhly na přípravu programu pro školku, i když pořád nevíme, jestli vůbec bude. Mají teď nějaké mimořádné prázdniny, protože probíhá sčítání lidí. Domlouvali jsme se však se sestrou, že dá ve vesnici vědět, že bychom vedly školku my, když jsme teď tady. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Udělaly jsme si plán, co bychom je chtěly naučit, co jim ukázat, co s nimi procvičit, jaké k tomu máme pomůcky a co zvládneme. Máme v plánu matematiku, angličtinu, pohybové aktivity, zručnost, barvy atd. Využívat chceme jak prostory ve třídě tak venkovní prostranství. Chceme si děti rozdělit do čtyř skupin, aby výuka probíhala aspoň částečně individuálně. K dispozici máme tužky, pastelky, papíry, omalovánky, sešity s nálepkama, barevné gumičky, dřívka, prstové barvičky, kartičky s obrázky. (Jsem ráda, že jsem toho doma tolik sbalila.) Budeme se snažit využít maximum toho, co máme k dispozici, aby byla výuka pro děti hlavně prožitková a zážitková-aby byla šance, že si toho zapamatují co nejvíce.
Odpoledne jsem s dětmi pouštěla letadélka, které jsem dovezla, opět jsme skládali cihly a hlavně začala příprava bramboráků, na které jsme se všichni moc těšili. Vytáhli jsme velký pytel brambor, cibuli, česnek a mohlo se začít. Pomocí dvou škrabek dovezených z ČR (Miška myslela na vše), dvou plastových struhadel (koupených v Africe) a spousty ochotných rukou, jsme vytvořily veliké množství těsta na bramboráky.
Bylo sice nedostatek vajíček, ale dohustili jsme to moukou, ochutili česnekem, který bohužel nebyl moc výrazný, nechyběla sůl a pepř, který nám zbyl z letadla a chuť dodala také cibule nakrájená na kostičky. Našla se i pánvička a olej, takže se mohlo začít. Miška měla u prvního pokusu strach, že to dopadne katastrofálně, ale já jsem věřila v dobrý výsledek. A povedlo se. Kamna hřála dobře, pánvička se nepřipalovala a za chvíli už se do kuchyně začali scházet první hladovci, které přilákala vůně bramboráků. Během asi dvou hodin jsem nasmažila dvě mísy placiček, nechtěla jsem ani vystřídat, přestože se holky přišly několikrát zeptat. Byla jsem nadšená, že se můj nápad ujal, zrealizoval a všechny uspokojil.
A najedli jsme se opravdu všichni. I sestře naše české jídlo chutnalo a zdejší děti se olizovaly až za ušima. Těsta bylo tolik, že jsme část nakonec schovali, abychom si bramboráky dosmažili na další den k obědu.
Spát jsme šli všichni unavení, ale spokojení a s plnými bříšky.
Žádné komentáře:
Okomentovat