Sestra Epifanie naplánovala výlet na mši svatou
do Igurusi. I když jsme se na poslední chvíli vymluvili z oběda u jejich
známých, přesto jsme se vrátili až kolem jedné hodiny odpoledne. A to mše
sv.začala v 8:00. Samotná mše, byla na africké poměry středně dlouhá (1,5
hodin), ale po ní byl asi hodinový program agitace vybírání peněz na primiční
dary jednoho novokněze: jakási charizmatička neustále pronášela emotivní řeči a
vybízela ke štědrosti do toho zpívala schola a lidé mávající bankovkami nad
hlavou se v zástupu protančovali k oltáři, kde vhazovali do připravené bedýnky
různé obnosy. Vskutku zajímavé, ale na vkus Evropanů až příliš dlouhé. Michal
se obětoval a zůstal až do konce, ale my ostatní jsme se vydali na nákup do ulic Igurusi. Sehnali jsme, co
jsme chtěli a zašli si na fantu. Seděli jsme v „restauraci“, kde se ke svačině
či už k obědu servírovaly jakési žaludky, či kosti či cosi
neidentifikovatelného společně s banány....všechno dohromady do byly šedo šedé
barvy, místní si pochutnávali, ale mě znervozňoval už jen pohled na obsah
jejich talíře a silně mě zneklidňoval pohled na konzumaci samotnou.
Nakonce, tak jak říkám jsme se vymotali z
Igurusi až po 12:00 – setra si vzpoměla, že chce koupit zeleninu atd.
Kromě nákupu jsme si přivezli z Igurusi i malou
Katy – kamarádka Jamese a Jacoba.
Odpoledne plynulo v rytmu odpočinku a k večeru
jsme si pohráli s dětmi ve stínu školky. James, Jacobo, Abu a Ayubu jsou ve
freezbee naprosto perfektní a obratní, jde vidět, že každá bledá tvář to s nimi
za svůj pobyt pilně trénuje, kdežto ostatní děti za nimi, v tomto, pokulhávají.
Velký uspěch měly malé gumové míčky Jany … místní holky s nimi hrály školku a
kluci okamžitě začli čutat. Kromě balónu vzduchem léty dvě zvláštní slova, už
jsme je mezi dětma ze sirotčince slyšeli, znělo to jako nějaké přezdívky. Na
Jamese volali Kulma a na Jacoba Doto. Myslím, že už se o tom někde zmiňoval
Ondra, ale asi se mi to vypařilo z hlavy. Kulma a Doto, co to může být a proč
si tak říkají? Abu vysvětlil, že je to
proto, že jsou dvojčata. Večer se mi potvrdila doměnka, že jedno označení je
pro prvorozeného a druhé pro druhorozeného. Kulma první, Doto druhé. Příjde mi
to vtipné, ale opradvu si teď jinak neřeknou.
Při západu slunce, jako každý den se odebral
Michal s kluky zalít stromečky k sirotčinci. Tentokrát jsem ho doprovodila já,
Jana a Tom. Gabča a Zuzka obdivovaly západ slunce z vodojemu v Malawatu.
Žádné komentáře:
Okomentovat